čtvrtek 19. února 2015

Bída české žurnalistiky

Co slovo, to dezinformace. Bohužel jen s trochou nadsázky tak lze označit stovky mediálních zpráv o kouření v restauracích, které za poslední půlrok vyšly v novinách či na internetu nebo byly odvysílány v televizi či rozhlasu. Je zajímavé, kolik chyb lze napáchat v něčem tak legislativně banálním. V následujících odstavcích se pokusím některé z nich vysvětlit.

Právnická terminologie

 

Nejméně závažnou nepřesností, která se v příspěvcích pravidelně objevuje, je matení pojmů. Je pochopitelné, že masmédia nemohou mluvit právnickou terminologií, a proto místo spojení „zařízení společného stravování“ či „provozovna stravovacích služeb“ používají obraznější slova jako „restaurace“, „hospoda“, „bar“, „kavárna“ či „čajovna“. Pokud se však píše, že zákon bude „platit“ od příštího roku, má se tím obvykle na mysli, že od příštího roku má být „účinný“. Právníci významový rozdíl znají a z kontextu chápou, že se mluví o „účinnosti“, nikoli o „platnosti“. Laici „platnost“ chápou jako synonymum slova „účinnost“. Profesionální novináři by si však na správné používání pojmů měli dávat pozor – ne vždy jsou zdánlivá synonyma tak neškodná. 

Velmi matoucí je, když se v souvislosti se zákazem kouření v zařízeních společného stravování mluví o zákazu kouření na „veřejných prostranstvích“ (do nich vnitřní prostory zařízení společného stravování vůbec nezasahují) či „veřejně přístupných místech“ (tento pojem je o hodně širší).

Legislativní proces

 

Základy legislativního procesu se vyučují na střední škole a novinář, který píše o návrzích zákonů, by je měl znát. Nelze napsat, že „Ministr zdravotnictví předložil návrh zákona“ (tato dezinformace se objevuje již několik let, jako kdyby byly předloženy už desítky návrhů zákonů, ačkoli nebyl předložen ani jeden). Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Návrh zákona zakazujícího kouření ve vnitřních prostorách zařízení společného stravování podala skupina poslanců v červenci 2014 (naopak zde některé články ještě řadu měsíců poté obsahovaly informaci, že jde pouze o připravovaný záměr). Ministr zdravotnictví zatím jen slibuje, že předloží návrh návrhu zákona vládě, která jej může podat. Přestože na něm Ministerstvo zdravotnictví pracuje od roku 2011, zatím se tak nestalo a termín se stále odkládá. 

Horší chyby se objevily v souvislosti se stanoviskem vlády k poslaneckému návrhu zákona ze srpna 2014. Řada médií informovala: „Vláda zamítla zákaz kouření v restauracích“ či „Zákaz kouření v restauracích těsně neprošel“, což evokovalo klamavý závěr, že legislativní cesta návrhu neúspěšně skončila. Stanovisko vlády však není závazné. Navíc se fakticky stal opak. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček se postavil proti poslaneckému návrhu a navrhnul negativní stanovisko vlády (ačkoli současně tvrdí, že zákaz kouření podporuje; o jeho motivech lze jen spekulovat). Vláda negativní stanovisko nepřijala. Nepřijala ani neutrální stanovisko. K přijetí pozitivního stanoviska chyběl jediný hlas. Vláda tedy nezaujala stanovisko a platí fikce pozitivního stanoviska. Přesto většina médií citovala odůvodnění negativního stanoviska vlády navrženého ministrem zdravotnictví. 

Na až neuvěřitelně fatálním omylu byl postaven článek z února 2015 „ANO stáhlo protikuřácký zákon, čeká se na návrh Němečka“. Ve skutečnosti byl návrh vyřazen z programu schůze Poslanecké sněmovny, stejně jako všechny ostatní návrhy, na které již na této schůzi nezbyl čas. V případě tohoto návrhu šlo již o čtvrté vyřazení ze čtvrté schůze. Návrh ale rozhodně nebyl předkladateli vzat zpět, jak se píše v článku. Jeho legislativní cesta neskončila a bude zařazen k projednávání zase na další schůzi.

Amnézie

 

Možná až lékařskou diagnózou lze charakterizovat okolnost, že si většina novinářů nepamatuje, co se o tématu psalo před týdnem či před měsícem, případně co napsali oni sami. Jak jinak si lze vysvětlit, že novináři dlouhé měsíce nadšeně psali o tom, jak „Ministr zdravotnictví předkládá návrh zákona“ (o tom viz výše), aniž by zmínili, že již dříve byl předložen návrh poslanecký, který se právě projednává v Poslanecké sněmovně.

Dalším příkladem je neustálé posouvání termínů slibovaného ministerského návrhu. Ještě jsem nečetl článek, kde by bylo zmíněno, jaký termín platil ještě před týdnem nebo o kolikátý termín se vlastně jedná. 

Všechno je vždy jakoby „poprvé“, všechno je „senzace“ a všechno se děje právě teď. Nic není starší než včerejší noviny.

Zdroje informací

 

Známá zásada ověřování informací nejméně ze dvou nezávislých zdrojů často není dodržována. Novinářům stačí jen jeden zdroj. Většina článků je kopií či přepracováním původní zprávy České tiskové kanceláře. Chyby ve zprávách České tiskové kanceláře prakticky okamžitě zaplní celý mediální prostor a stokrát opakovaná nepravda se stává v očích čtenářů pravdou. V menším měřítku tento efekt nastane i při chybě média celostátního významu. Příkladem budiž rozšíření dezinformace, že poslanecký návrh zákona je mírnější než ministerský, protože zakazuje kouření jen tam, „kde se vaří“, nikoli však v „barech“ (pravdou je, že s výjimkou pro provozovny, kde se nabízejí pouze studené a teplé nápoje a balené potraviny naopak přišlo Ministerstvo zdravotnictví v jedné z variant svého připravovaného návrhu a nejnovější verze ji už neobsahuje; poslanecký návrh zákona takovou výjimku nikdy neobsahoval).

Druhým nejvýznamnějším zdrojem dezinformací jsou citace politiků. Novináři jako by žili v přesvědčení, že politici přece vědí všechno a na všechno správě odpovědí. Takže to jen stačí dát do uvozovek. Jenže politici jsou většinou také jen laici a dopouští se stejných chyb jako novináři. Navíc mohou některé dezinformace šířit úmyslně (např. opět klamavé slibování nesplnitelných termínů předložení ministerského návrhu).

Přitom existuje možnost vyjít z jediného originálního zdroje: oficiálních stránek Poslanecké sněmovny a Úřadu vlády, kde jsou zveřejněny sněmovní tisky a materiály z Knihovny připravované legislativy. Tam si lze ověřit informace, který návrh se nachází v jaké fázi legislativního procesu a co vlastně obsahuje. Na stejném místě lze dohledat historii legislativního vývoje. Na pravou míru by tak mohly být uvedeny informace o tom, kolikrát že vlastně poslanci o zákazu kouření hlasovali (návrh zákona zakazující kouření ve vnitřních prostorách zařízení společného stravování byl předložen pouze jednou a ještě se o něm nehlasovalo). To by však už zřejmě byla investigativní novinařina.

Závěr

 

V řadě citovaných případů jsem na konkrétní článek reagoval přímým e-mailem autorovi, kde jsem popsal nedostatky a nabídnul případnou pomoc do budoucna. Někteří autoři článků v internetových médiích nedostatky opravili, někteří neopravili. Další pomoc si ale dosud nikdo nevyžádal. 

Je smutné, že v tak legislativně jednoduché věci, jako je zákaz kouření v restauracích, bylo napácháno tolik chyb a dezinformací. Bohužel, podobné nešvary se objevují v mediálních zprávách všeho druhu. Musíme je tedy brát s velkou rezervou, a chceme-li se něco skutečně dozvědět, musíme si informace ověřit sami.

Článek byl publikován dne 19. 2. 2015 na webu Britské listy.

Žádné komentáře :

Okomentovat